Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

12.09.2020

U nejvýše položeného okresního města České republiky, Žďáru nad Sázavou, se rozkládá svým tvarem jedinečný Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého. První myšlenky směřující k položení základního kamene kostela se začaly rodit v hlavě žďárského opata Václava Vejmuta v roce 1719 po otevření hrobu sv. Jana Nepomuckého (také Jana z Pomuka) ve Svatovítské katedrále. Již 16. května 1720 byl základní kámen opravdu položen a 27. září 1722 byl kostel vysvěcen.

Kostel stojí na travnatém vršku, jenž nese jméno Zelená hora. Pod Zelenou horou se v celé své kráse rozkládá Konventský rybník, který malebnou krásu celého místa příjemně dokresluje.

Kostel patří mezi nejvýznamnější stavby barokní gotiky architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela, pražského rodáka s italskými předky. K architektuře ho, na rozdíl od jeho otce kameníka, přivedla pravděpodobně jeho tělesná vada. Na část těla byl ochrnutý, a ač se kameníkem původně vyučil, jeho životní cestou se stala architektura. A byl to právě Santini, který vtiskl kostelu jeho nezaměnitelnou podobu. Architektonicky se Santini odkazuje na pět hvězd Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily nad tělem mrtvého světce. Ostatně tak je dnes i sv. Jan Nepomucký obvykle zobrazován - se svatozáří s pěti hvězdami, s křížem v ruce a palmovou ratolestí symbolizující vítězství (někdy také s knihou či s prstem na ústech symbolizujícím nevyzrazení zpovědního tajemství). Areál je přístupný pěti vchody a uvnitř najdete pět pětiúhelných kaplí s pěti oltáři. Na hlavním oltáři jsou řezby pěti andělů, tři z nich nesou "nebeskou klenbu" zdobenou pěti hvězdami. I latinské slovo tacui - mlčel jsem - obsahuje pět písmen. Santini ve stavbě propojil barokní a gotické prvky, tedy dobu, v níž Santini tvořil, s dobou, kdy sv. Jan Nepomucký žil, působil a byl mučen. A nelze nezmínit další Santiniho specifikum. Jeho stavby, včetně tohoto kostela, byly zpravidla konstruovány především s pomocí kružítka.

Bohužel v roce 1784 však přišla strašná rána. V blízkém klášteře vzplanul požár, natolik rozsáhlý, že stál za koncem žďárského kláštera, ale také pohltil i střechu kostela. Po dlouhých peripetiích bylo v roce 1792 povoleno kostel opravit. V této době se také rozhodlo o tom, že ke kostelu bude přemístěn hřbitov a kostel bude sloužit mimo jiné k pohřbům. Dnes se již na tomto hřbitově nepohřbívá.

Roku 1994 byl kostel zapsán na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO.

Na druhé straně Konventského rybníka se rozkládá žďárský zámek (bývalý klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie či také Pramen Panny Marie), a také Muzeum nové generace. Klášter byl založen v roce 1252, a jak již bylo uvedeno výše, po požáru zrušen v roce 1784. Nyní je průběžně rekonstruován, včetně bývalého klášterního pivovaru, kde se od roku 2015 nachází Muzeum nové generace. V muzeu najdete jak zapůjčené sbírky z různých muzeí (včetně sbírek z Národní galerie v Praze), tak i multimediální zážitkovou expozici. O tom, jak neskutečnou prohlídku s příběhem o historii kláštera zde můžete zažít, svědčí i ocenění Živa award za nejkreativnější muzeum ve střední Evropě.

parkování: např. 49.5816786N, 15.9356889E nebo 49.5888847N, 15.9325989E 


Marcela