Děti a prasátka - 2. díl

01.03.2021

V minulém díle Dětí a prasátek jsme si povídali o tom, jaké jsou nástrahy kapesného vypláceného za určité specifické činnosti dítěte. Také jsme si pověděli o třech pilířích finančního vzdělávání dětí. Připomeňme, že na kapesné bychom měli nahlížet jako na součást vzdělávání. Stejně jako ze svých daní platíme dětem školu, platíme soukromé vzdělávání (soukromou školu, hru na klavír apod.) či dokonce dítě sami doma vzděláváme, přistupujeme totožným způsobem i ke kapesnému. Je to jen další způsob vzdělávání. Nehledejme tedy cesty ZA CO dítěti dát kapesné, ale jak mu je dát správně a určit si mantinely, ve kterých se budeme MY VŠICHNI pohybovat. 

Možná namítnete, že děti přece už dnes mají finanční gramotnost jako součást povinného vzdělávání na základní škole. A máte jednoznačně pravdu. Děti však potřebují čerpat zkušenosti a vědomosti k tomuto tématu všemi možnými dostupnými zdroji. A bezesporu tím nejlepším (nebo nejhorším) zdrojem je vždycky rodina. Jen s vámi jako s rodiči si mohou osahat reálné peníze a zjistit, jak s nimi nakládat. V podstatě je to stejné jako s učením se cizího jazyka. Pokud nezačnete jazyk používat, nikdy se jej nenaučíte. Musíte mluvit a poslouchat, abyste si jazyk dokonale osvojili. Ostatně tak se učíme i mateřštinu. 

Zkušenosti vás rodičů, podporu či další tipy můžete hledat v naší skupince na Facebooku či v našich dalších dílech seriálu Děti a prasátka.

Ptáte se, kdy tedy začít? Často se říká, že v momentě, kdy se děti naučí počítat. Dovolím si nesouhlasit a ukážu to rovnou na našem vlastním příkladu. 

Naše starší dcerka začala dostávat kapesné v pěti a půl. V té době už uměla docela slušně počítat do 100. Mladší dcerce tehdy byly necelé tři roky a nám přišlo zvláštní dávat kapesné pouze jedné z nich. Mladší to velmi intenzivně vnímala a nám přišlo, že by se zbytečně cítila odstrčená. Proto obě začaly dostávat každý týden vždycky v pondělí ráno kapesné 10 korun. Mladší dcerka tehdy uměla s bídou napočítat do 20. S mužem jsme si řekli, že to zkusíme a uvidíme. 

Naše mladší dcerka je odjakživa velmi emotivní dítě. Takové to dítě, které rádo tropí scény v obchodě. Od doby, kdy začala dostávat i v takto útlém věku kapesné, tyto scény ustaly. Jasně jsme si vymezili, že své penízky má na to, aby je použila na nákup věcí, které chce, potřebuje nebo si přeje, ale které jí já a tatínek nemůžeme pořídit. Jen takto jednoduše. Od té doby zmizely všechny záchvaty vzteku v obchodě. Dcerka pochopila, že nyní převzala odpovědnost za "své" nákupy, může si penízky utratit, za co chce, a my to budeme respektovat. 

Říkáte si, že najednou začala utrácet za hlouposti a kupovat si něco, co bychom jí jinak nekoupili? To se kupodivu nestalo. Kapesné bylo adekvátní jejímu věku, možnostem a schopnostem s ním nakládat. Stalo se to, že si nikdy nechtěla nic sama koupit, protože se rozhodla šetřit. Ač to neuměla v tomto věku dostatečně popsat a vyjádřit, věděla, že své penízky prostě utrácet nechce. Ale zároveň respektovala "naše" peníze, které zase nechceme utrácet my. 

Co z toho tedy vyplývá? Je prima, když dítě dostane své první kapesné v době, kdy už z toho má, jak se říká, rozum a umí si ho spočítat. Ale jsou situace, kdy je výhodnější začít i dříve. Je to třeba v situacích:

  • kdy bychom zbytečně rozevírali nůžky mezi sourozenci,
  • kdy tušíme, že je dítě dostatečně zralé na to, aby již pochopilo funkci peněz jako platidla za své v té době ještě nadstandardní požitky,
  • kdy chceme v dítěti posílit jeho zodpovědnost a přenést na něj tak rozhodování o tom, co si samo koupí nad rámec standardního rodinného nákupu.  

Pak opravdu neotálejte a dítěti tuto důvěru dejte. Uvidíte, že toho vaše dítě nezačne zneužívat.

Prvním zásadním krokem po tom, co se rozhodnete zavést kapesné, je jít vybrat S DÍTĚTEM peněženku. Ne prasátko, ale PENĚŽENKU. Opravdovou, funkční a na zip zavíratelnou peněženku. Díky tomu vaše dítě uvidí, že se děje něco opravdu zásadního. Uvidí, že v něj máte důvěru, že věříte, že se z něj začíná stávat dostatečně zralý člověk na to, aby začal dělat něco, co doposud bylo vyhrazeno jen pro dospělé. To vašemu dítěti neuvěřitelně zvedne sebevědomí. Nechte ho, ať si peněženku samo vybere. Jen dohlídněte na to, aby byla adekvátně velká. A také, ze zcela praktických důvodů, zavíratelná na zip. 

A o tom, jak vést s dítětem první rozhovor o penězích, si povíme zase příště ;-).