Sardinie, Karibik Středomoří

23.09.2020

Vzdušnou čarou pouhých 1200 km od nás se rozprostírá jako vzácná perla Středomoří, již od paleolitu osídlená, Sardinie. Pro svou neskonalou krásu a jedinečný ekosystém si za svou historii vydobyla množství přídomků. Vody omývající břehy Sardinie mají tak neskutečně nádhernou barvu, která na mnohých místech přechází z azurové, přes tyrkysovou, smaragdovou až do sytě safírové, že si snad i na chvíli budete připadat jako v Karibiku. Přesto by však byl hřích pomýšlet na Sardinii jako na jedno velké přímořské letovisko. Sardinie totiž ukrývá mnohem více. Šumící lesy, do žluta zbarvené pláně, zurčící potůčky, vysoká skaliska na pobřeží či všemi barvami hrající pláže. Sardinii je proto často cestovateli označována za mikro kontinent.

Sardinie, po Sicílii a před Kyprem druhý největší ostrov Středozemního moře, je zasazena mezi francouzskou Korsiku, Provence, Baleáry, Tunisko, Sicílii a italský poloostrov. Na rozdíl od italské pevniny a Sicílie se zde nemusíte obávat zemětřesení. Přesto zde dokáže příroda ukázat svou sílu. A to především v podzimním a zimním období, kdy se tady mohou tvořit tzv. medikány, které svým vzezřením i projevy často připomínají tropické cyklóny včetně takzvaného oka. Medikány se projevují přívalovými srážkami, silným větrem a vysokými vlnami. Např. v roce 2013 ostrov zasáhlo několik cyklón, z nichž ta nejsilnější, Kleopatra, přinesla během hodiny a půl 450 mm srážek. Vlivem počasí a dalších přírodních jevů však také na Sardinii vznikla řada zajímavých útvarů.

Na bloku skály, který je dnes označován jako Sloní skála se přírodní jevy tak vyřádily, že v něm dnes opravdu spatřujeme podobu slona. Tento útvar naleznete přímo u silnice nedaleko Castelsarda. V době bronzové lidé do slona vydlabali díry, které následně ozdobili různými symboly. Slon svého času sloužil i jako hrobka

Moře ruku v ruce s neodbytným příbojem zase vymodelovalo nádhernou Neptunovu jeskyni, přístupnou buď z lodi, nebo po 656 schodech vytesaných do útesu. Celá jeskyně je krasového původu, povětšinou s "mrtvými" stalaktity a stalagmity. Nachází se zde také jedno z největších evropských podzemních slanovodních jezer. Podle legendy zde sídlil bůh Neptun.

Při svých toulkách po Sardinii bezesporu narazíte na bezpočet nuraghů, megalitických věží z kamenných bloků ve tvaru komolého kužele, které jinde po světě nanajdete. Po celém ostrově je jich rozeseto na sedm tisíc, přesto však o celé nuraghské civilizaci nezůstaly zachovány téměř žádné písemné zmínky.

Nejzajímavějším nuraghským komplexem, kde se mísí křesťanské stavby s těmi prehistorickými, je Nuraghe Santa Cristina. Nejinteresantnější stavbou v tomto komplexu je prastará studna s 24 velmi zachovalými schody. Když po nich sejdete, budete zcela fascinováni naprostou precizností celé stavby. Údajně co 18 let, jeden měsíc a dva dny zde svítí úplněk přesně přes otvor do studny. Schodiště do studny pak prý zase rozsvěcuje slunce při rovnodennosti 21. března a 23. září.

Jedním z nejmohutnějších nuraghů na ostrově je nuragh Losa. Komplex byl vystavěn ve 14. a 13. století př. n. l.

Kolem roku 1500 př. n. l. vznikl třípatrový Su Nuraxi, který je od roku 1997 součástí světového dědictví UNESCO. Dochoval se ve velmi dobrém stavu, přičemž jeho původně asi 21metrovou hlavní část s několika věžemi obklopuje celá "vesnice" s kompletním vybavením. Archeologické průzkumy ukázaly, že byla tato nedobytná pevnost obývána až do třetího století našeho letopočtu. Pokud vás potká na cestě za tímto komplexem déšť, vězte, že na prohlídku budete vpuštěni až po vyschnutí všech kaluží, protože pohyb po mokrých balvanech je zde velmi nebezpečný.

Pokud milujete historii, rozhodně navštivte kromě pradávných nuraghů také starověké město Tharros. Město bylo založeno v 8. století př. n. l., ale první znaky osídlení pocházejí již z doby bronzové. Na ruinách kdysi významného antického města na chvíli zapomenete na Sardinii a připadáte si jako v Řecku. Bohužel se z původních staveb nepodařilo téměř nic zachránit, dominantou tedy proti křišťálovému moři zůstávají kromě ruin pouze dva starobylé sloupy.

Na Sardinii ale naleznete také jednu z nejvýznamnějších památek pravěku v celém Středomoří - nekropoli Anghelu Ruju. Jeskynní komplex z doby neolitu (cca 2900 let př. n. l.) tvoří 38 hrobů, které jsou různými způsoby vyzdobeny. 

Další dobře zachovalou historickou stavbou je Tomba dei giganti di S'Ena e Thomes (Hrobka obrů či velikánů). Je to typická pohřební komora z nuragského období. Netypická je na této hrobce orientace na jih, možná v souvislosti se západem slunce o letním slunovratu. Stavba má astronomický azimut totožný s dalšími dvěma hrobkami na ostrově, a to na hvězdu Aldebaran v souhvězdí Býka.

A přidejme ještě jednu perličku z nedávné minulosti, Porto Flavia. Jednoznačně doporučuji vydat se k této stavbě z jižního cípu ostrova. Marně hledám v paměti, kdy ve mně přímořské scenérie zanechaly takovou stopu. Nelze ani slovy popsat, jak velkolepě zde přírodní živly působí. Tato pobřežní cesta má své kouzlo, které je potřeba prožít. A jak si vás podmaní příroda po cestě, tak vás následně uchvátí i lidský um v cíli vaší cesty. Porto Flavia je pojmenován po dceři zakladatele této majestátní stavby, Flavii (zakladatelem byl Cesare Vecelli, 1924). V útesu zde nechal vybudovat obrovský tunel, kterým se přivážely nerosty vytěžené v místních kopcích, které se následně nakládaly na lodě a převážely dále. 

Sardinie je kupodivu také ostrovem ovcí. Údajně zde na každý kilometr čtvereční připadá 135 ovcí. Ve Velké Británii je to 129 a 116 na Novém Zélandu. Typickým vývozním artiklem je korek. Korkové duby zde rostou přirozeně a ostrov tak produkuje na 80 % italského korku. Stejně tak se odtud hojně vyváží i (ač neoriginální) výborné pecorino romano.

Ostrov je domovem několika velmi zajímavých savců, např. tuleně středomořského či albínského osla. Na ostrově žije množství ptáků včetně plameňáků, také vzácný mlok skvrnitý sardinský a nedávno objevený pavouk nuraghský.

Pokud milujete pláže, tak vězte, že Sardinie jich nabízí více než sto. Údajně nejkrásnější pláží na Sardinii je Cala Luna, přístupná především z vody. Úžasný zážitek nicméně přináší i Costa Paradiso. Na chviličku zapomeňte na písčité pláže (které zde jsou sice také), protože tady si vychutnáte koupání přímo z divokých červených skalisek. Voda je zde neuvěřitelně čistá a moře přímo vybízí ke šnorchlování a potápění. Dalším skvostem Sardinie je proslulá La Maddalena. Jedná se vlastně o sedm ostrůvků, které jsou součástí místního národního parku. Některé z míst pro své neskutečné přírodní bohatství již nelze navštívit či lze navštívit pouze omezeně. Nejznámější je Růžová pláž, na které se vyskytuje červený korál. Oblast La Maddaleny je ideální prozkoumat na lodi. Na Costa Smeralda si můžete zase užít maximálního luxusu a třeba i potkat nějakou známou osobnost. Zde to prostě žije přepychem a bohatstvím. Místní pláže jsou vyhlášeny pro svůj bílý písek, křišťálově čistou vodu a krásné žulové skály. Další kouzelné místo je Isola Rossa. Celou oblast Isoly Rossy charakterizují červené útesy a španělské strážní věže z 16. století. Dříve to byla rybářská osada, dnes se jedná o vyhlášené letovisko. Toto místo je neuvěřitelně fotogenické a pláže vhodné pro koupání s dětmi. Největší kouzlo má tato oblast při západu slunce. Pro děti je také vhodná oblast okolo Villasimius. Toto malebné městečko na jihu Sardinie se pyšní nádhernými, pro děti vhodnými, plážemi (Campulongu, Porto di Giunco, Spiaggia Timi Ama či Spiaggia Cala Caterina) v délce 35 km a příjemnou atmosférou, která přímo vybízí k poklidné procházce, šálku dobré kávy nebo skleničce vína s výborným obědem či večeří. Zde můžeme doporučit skvělý @MammaGrillVillasimius, kde musíte ochutnat zdejší středomořskou kuchyni. A na závěr ještě jeden unikát. V délce asi tří kilometrů do vnitrozemí sahají jedny z nejvyšších dun v Evropě - Duna di Piscinas. Schované na západě Sardinie za řadou serpentin leží tyto písečné útvary, které vás rázem přesunou téměř kamsi do africké Sahary. Kromě neobyčejné flóry tu můžete při troše štěstí zahlédnout i karety.

Život na Sardinii je dnes díky rozvoji turismu situován především na pobřeží, kde se také nachází většina velkých měst, vnitrozemí ostrova je osídleno řídce. I sardinská města však skrývají nebývalou krásu.

Starobylé královské městečko na břehu řeky Temo, Bosa, by směle mohlo soutěžit s barvami pastelek v dětských penálech. Dominantou městečka je hrad Castello di Serravalle, který se vypíná nad barevnými domky. Řeka Temo už jen dokresluje malebnost celého městečka. Tady prostě stojí za to nechat zastavit čas a užít si ničím nerušený odpočinek.

Malá Barcelona, to je opevněné přístavní město Alghero. Tady na vás plnými doušky dýchá historie a krása celé Sardinie, ač se znatelnými katalánskými prvky. První známky osídlení pocházejí již ze 4. tisíciletí před naším letopočtem. Nejvýznamnější stavbou města je katedrála Santa Maria (1570, ale dostavěna a vysvěcena až v roce 1730). Téměř na každém kroku tady narazíte na obchůdky s červeným korálem. A byl by hřích nenavštívit tu některou z místních restaurací. My jsme zvolili restauraci Al Tuguri na Via Maiorca. Je potřeba se určitě dopředu objednat, protože zde bývá plno.

Hlavní město Cagliari si zaslouží vaši pozornost, pokud toužíte spatřit plameňáky ve volné přírodě. Vyskytují se tu v přírodním parku Stagno di Molentargius. Zajímavostí této oblasti kromě početného množství ptactva je i různá salinita místních vodních ploch. Ve velmi parném létě se mnohdy některá slanovodní jezírka úplně vysuší. Mimo plameňáků stojí za vidění i historické centrum města v čele s katedrálou Santa Maria či se zde můžete z vysoce položených teras kochat výhledem na celé město, jeho opevnění, střážní věže i pobřeží. 

Vysoko nad mořem, chráněno středověkým hradem z 12. století, se vypíná čarokrásné městečko Castelsardo, Pokud na Sardinii toužíte po památkách, tady je máte přímo na dlani. Kromě majestátního hradu stojí za vidění katedrála San Antonio Abate, přilehlá kostnice i kostel Santa Maria delle Grazie, odkud vychází o Velikonocích procesí s tzv. Černým Kristem, nejstarším křížem na ostrově z roku 1300. Za dobrého počasí z Castelsarda dohlédnete až na Korsiku. Na každém kroku zde narazíte na ručně dělané košíky, které přímo před vašimi zraky budou vyrábět sardinské ženy.

Pokud toužíte po odpočinku v poklidném přístavním městečku, mohlo by vás oslovit Portoscuso. Klasickou přístavní promenádu střídá poetická cesta mezi útesy, jejíž fotogeničnost ještě zdůrazňuje majestátní strážní věž. Podle informační tabule s mapou si najděte komplex Tonnara Su Pranu se starým lodním dokem. Portoscuso je totiž známou "tuňákovou destinací". Tento komplex budov byl postaven někdy okolo 16. století, za naší návštěvy v roce 2018 bohužel nebylo nic z komplexu přístupno. Pouze ze skalisek lze nakouknout do doku, nicméně i toto stojí za podívanou.

Ruiny římských lázní a aragonský dům můžete navštívit v městečku Fordongianus. Bohužel v roce 2010, kdy jsme tu naposledny byli, nebyla ani jedna z těchto památek přístupná veřejnosti. Nicméně lázně si lze prohlédnout i přes plot.

Pokud navštívíte Sardinii, musíte ochutnat i zdejší skvělé víno. Červenému dominuje bezesporu Cannonau a bílému spíše sušší Vermentino. Cannonau se velmi podobá Grenache, je to příjemně plné, zemité víno s vůní bobulovin, švestek i tabáku. Cítit v něm můžete i tóny čokolády či kávy. Ve Vermentinu ucítíte tóny broskví, hrušek, mandlí, jablíček, ale i citrusů a narcisů. Vermentino zpravidla chutná milovníkům Sauvignon Blanc a skvěle se hodí k tučnějším a kořeněnějším masům a rybám. Dobře se doplňuje s česnekem, ricottou, mozzarellou i pecorinem. Vermentino di Gallura je jediné víno DOCG na Sardinii, což je nejvyšší stupeň italské čtyřstupňové klasifikace. Rozhodně zkuste zavítat na některou ze sardinských vinic, třeba Sella & Mosca nebo Santa Maria la Palma

Marcela