Fuerteventura: povídání o popcornu, zkamenělé pláži a jednom velmi bizarním hřbitově

16.01.2021

Obr. 1: Příjezd na Cofete

Naše loď se poklidně houpá na vlnách Atlantiku vstříc druhému největšímu a zároveň nejstaršímu z Kanárských ostrovů, Fuerteventuře. K ostrovu slunce, větru, písku, koz a také několika podivností. Pouhých sto kilometrů nespoutaného a dravého oceánu dělí Fuerteventuru od jihu Maroka. Fuerteventura je ostrov plný kontrastů. Luxusní letoviska se vším servisem střídají nezpevněné pískem zaváté cestičky, které vás zavedou téměř až na konec světa. Za nejkrásnějšími perlami tohoto ostrova.

Obr. 2: Popcorn beach

A přesně taková jedna drkotavá cestička jakoby odnikud nikam vás z přístavu Corralejo zavede k jedinečné Playa de las Palomitas, příznačně také označované Popcorn beach (28.7532850N, 13.9003544W). Černé pláži doslova poseté tisícovkami mrtvých červených řas, které se na své poslední cestě z hlubin oceánu proměnily na bílé vápenaté útvary tolik podobné popcornu. Je to až k neuvěření, jaké kontrasty je kouzelná příroda schopna vytvořit. Běloskvoucí "popcorn" vyplavovaný téměř ultramarínovým zpěněným oceánem v pozadí s temnými majestátně vyhlížejícími sopkami. A přes to tady téměř nenarazíme na živou duši. Jako by toto místo mělo nějakou magickou moc.

Obr. 3: Maják El Cotillo

S úctou k tomuto jedinečnému přírodnímu úkazu i my pokorně respektujeme křehkost tohoto místa a vydáváme se dále. Kousek od hlavních rybářských center ostrova vyrostl již před více než 120 lety červenobílý strážce úžiny La Bocaina oddělující Lanzarote a Fuerteventuru, maják El Cotillo (28.7150944N, 14.0137903W). Původně 7metrová věž majáku s domem správce se v 50. letech 20. století rozrostla o dalších 8 metrů a v 80. letech získala svou současnou výšku 30 metrů. Každých osm sekund lze vidět záblesky bílého světla, a to až na 14 námořních mil daleko. V útrobách správcovského domu se nachází muzeum tradičního rybolovu, přehlídka všech způsobů rybaření, které se kdy na ostrově od prehistorie až po současnost využívaly.

Obr. 4: Duny Corralejo

Ze západního pobřeží ostrova se opět vracíme zpátky na východ. Na asi osmikilometrové cestě z Corraleja směrem k hlavnímu městu Fuerteventury Puerto del Rosalio se rozprostírá další z přírodních divů ostrova, duny Corralejo (28.6983208N, 13.8390975W). V roce 1994 se stala tato 2600 hektarů velká oblast, kde se střetává tyrkysové moře se zlatavým pískem, přírodním parkem. Krása zdejších dun tvořených rozmělněnými ulitami, která s každým ujetým kilometrem směrem na jih bude dostávat stále divočejší a divočejší obrysy, je nakonec jakoby rozdrásána ztuhlým magmatickým proudem sopky Mantaña Roja.

Hlavnímu městu Puertu del Rosariu se tentokrát vyhýbáme a křižujeme ostrov vnitrozemím opět na jeho západní část. Stejně tak jako toužíme nasávat místní atmosféru a kochat se krásami Fuerteventury, prahneme také po tom vidět víc ze života ostrovanů, poznat lépe jejich kulturu, to, čím se kdy obklopovali, jak trávili své všední dny, jaká jídla milují... A tuto svou touhu naplňujeme kousek před městečkem Antigua. Přímo u silnice FV-20 se rozkládá doslova centrum řemesel, tradice a kultury ostrova, Museo del Queso Majorero (28.4304039N, 14.0120303W). V nevelkém komplexu jsou koncentrovány snad veškeré poklady ostrova - významné archeologické vykopávky, tajemství výroby zdejšího lahodného sýra či mouky, ale také přehlídka místní fauny i flóry.

Obr. 5: Betancuria

Po naší pravici se západně od Antiguy okolo klikaté cesty FV-30 rozprostírají nevelké hory a Parque Rural de Betancuria pojmenovaný právě po městečku Betancuria (28.4238369N, 14.0564314W). Osada byla založena v roce 1404 a kvůli výpadům pirátů a velmi úrodnému údolí strategicky umístěna ve vnitrozemí ostrova. Betancuria byla až do roku 1834 hlavním městem ostrova a po krátkou dobu dokonce i hlavním městem celých Kanárských ostrovů. Nejpůsobivější památkou Betancurie je do dálky svou bělostí zářící kostel Iglesia Matriz de la Concepción, vůbec nejstarší kostel na ostrově. V roce 1593 byl kostel stejně jako téměř celé město zničen piráty a jeho rekonstrukce trvala téměř sto let. Také zde narazíte na pozůstatky vůbec prvního kláštera na Kanárských ostrovech, Convento de San Buenaventura. Střípky z historie Fuerteventury naleznete pospolu v archeologickém muzeu Casa Museo Arqueológico, náboženské umění pak v Museo de Arte Sacro.

Obr. 6: Hráz přehrady Peñitas

Jednou z nejpěknějších přírodních oblastí na ostrově je údolí dnes již prakticky nefunkční přehrady Peñitas (28.3871267N, 14.0968686W) postavené ručně po španělské občanské válce. Díky podzemní řece, která oblastí protéká, je údolí bohatě porostlé vegetací. Roklinou vede nenáročná treková trasa a zároveň je to také oblíbená lezecká oblast. 

Obr. 7: Krkavci u Mirador Risco de las Peñas

Na již zmiňované klikatici FV-30 spojující bývalé hlavní město ostrova Betancuriu s Pájarou si nenechte v necelých 400 m n. m. nad přehradou Peñitas a roklinou Mal Paso ujít výhled z Mirador Risco de las Peñas (28.3795683N, 14.0953692W). Spolu s veverkami a všudypřítomnými krkavci můžete shlížet do údolí Granadillos a kochat se pohledem na trošku jinou Fuerteventuru, než jakou znáte od pobřeží.

Obr. 8: Naučná stezka u Ajuy

Po mnoha a mnoha zatáčkách sjedete do městečka Pájara a odtud se určitě vypravte severně do malé rybářské vesničce Ajuy (28.4004744N, 14.1564108W). Této přímořské perle dominuje nádherná černá pláž, a právě zde se můžete vydat na pomyslnou cestu do minulosti. Tady se totiž nacházejí nejstarší skalní útvary celých Kanárských ostrovů, impozantní jeskyně, o něž se tříští divoký oceán, a údajně čtyři miliony let stará zkamenělá pláž a zkamenělé písečné duny, v nichž jsou uchovány mořské fosilie. Právě toto místo je jedním z geologicky nejcennějších území na celém světě, od roku 1987 prohlášeno za přírodní památku. Vesnička Ajuy či spíše malý přístav Puerto de la Peña kousek od Ajuy je s historií ostrova spjat ještě v jiném směru. Právě zde se totiž poprvé vylodil francouzský mořeplavec Jean de Béthencourt (zakladatel bývalého hlavního města ostrova Betancuria) a navěky zapsal Fuerteventuru do mapy.

Obr. 9: Pláž La Pared

Jako rub a líc jedné mince se vám mohou zdát jen 5 km od sebe vzdálená Costa Calma na východě ostrova a La Pared (28.2143183N, 14.2219506W) na západě. Drsné a divoké pobřeží se safírovými vodami La Pared kontrastují s uhlazeným smaragdovým mořem Costa Calmy. Tmavá skaliska se zlatavým pískem, který se místy promíchává s černým, zlomyslný oceán se silnými proudy, který láká všechny milovníky surfingu. Versus křišťálově čistá voda s téměř bílým pískem, to jsou jedinečné kontrasty Fuerteventury.

Obr. 10: Laguna de Sotavento

Ovšem Fuerteventura nemá jen tyto dvě tváře - přísnou a někdy i trochu nevrlou a tu milou a přívětivou. Právě na cestě z Costa Calmy k našemu dalšímu cíli, Laguně de Sotavento, nám Fuerteventura ukazuje i svou další tvář. Tady se totiž nachází pohřebiště všech velkých plánů, úžasných resortů, které měly nabídnout svým klientům svou vřelou náruč. Tady za nedávné ekonomické krize zamrznul úsměv nejspíše mnoha investorům. Snad jen na pár let. Anebo bohudík na pár desetiletí? To záleží na tom, jakou Fuerteventuru hledáte...

O kousek na jih to ale opět žije. Laguna de Sotavento (28.1033219N, 14.2716600W) na několika kilometrech zlatavého písku v područí malých písečných dun nabízí pro každou náturu něco jedinečného. Dětem mělkou vodu, za odlivu kupu lagun či bazénků se slanou vodou a obrovské pískoviště s dunami, ve kterých se dají válet sudy, běhat nebo bobovat. Nudistům kousek soukromí, surfařům, kiterům i paraglidistům velmi často ideální větrné podmínky. A malým průzkumníkům za odlivu vyvržené medúzy, sépiové kosti nebo mušličky. Bez veškerého luxusu, a přes to všechno ve své neskonalé nádheře. A ještě o kousek jižněji se nachází kdysi malá vesnička jen s dvěma stovkami obyvatel, nyní však oblíbená turistická destinace s kompletním vybavením a příjemnou promenádou. Od 80. let 20. století také s přístavem, který spojuje ostrov s Gran Canarií a Tenerife.

Obr. 11: Pláž Cofete

Nicméně tu opravdu bizarní Fuerteventuru, ostrov, o kterém se vám ani nesnilo, naleznete až v Cofete (28.1033219N, 14.2716600W). U této zapomenuté vesničky jako by vše najednou mělo definitivní konec. Za zády necháte hotely, turistické Morro Jable a po nezpevněné cestě se začnete šplhat někam do neznáma. Přes tmavé kopce nevidíte cíl. Po metrech ukrajujete ze své cesty, až se před vámi nečekaně v prudké zatáčce otevře neskonalá krása Parque Natural de Jandía. Zářivě žlutý písek, dlouhá pláž, o níž se rozbíjejí divoké a zrádné vlny Atlantiku, skaliska v mlžném oparu. A kozy. Tady snad opravdu končí svět. 

Obr. 12: Hřbitov na pláži Cofete

A doslova končí i život. Přímo u pláže, zaváti zlatavým pískem za nedovřenými dřevěnými vraty odpočívají již od devatenáctého století za šumění oceánu původní obyvatelé vesničky Cofete.

Obr. 13: Vila Winter

Zvláštní atmosféru celému místu dodává i tajemná vila Winter na úpatí nejvyšší hory Fuerteventury Pico de la Zarza (807 m n. m.). Vilu postavil ve 40. letech německý inženýr Gustav Winter, údajně jako nacistické útočiště před spravedlností. Vila i její tvůrce jsou opředeni spoustou legend. Jedna z nich praví, že Winter na Fuerteventuru zamířil jako důvěrník Hermanna Göringa s kufrem plným peněz, aby zde vybudoval v odlehlých místech ostrova tajnou vojenskou základnu Třetí říše. Základnu s vlastním letištěm a místem, kde budou moci nepozorovaně připlouvat nacistické lodě i ponorky. Samotná vila Winter měla sloužit jako nacistická základna a údajně byla propojena jeskynním systémem až s mořem, to vše mimo dohled průzkumných letadel britského královského letectva. Možná... A možná také ne.

Každopádně celé toto odlehlé místo ve vás s každým krokem ve vlhkém písku jistě bude vyvolávat rozporuplné pocity. Ovšem ostrov Fuerteventura se ve vašem srdci zapíše zcela jistě jako ostrov svobody, volnosti a vy snad stejně jako my v sobě ponesete vzpomínky na to, že tady hodiny odtikávají v nějakém podivně pomalém tempu...